Zdravím po delší odmlce, která byla pro mě ze známých důvodů velmi nepříjemná, všechny své fanoušky. A všechny lidi, kteří mají rádi fotbal. V sobotu začíná v Basileji utkáním Švýcarsko - Česká republika evropský šampionát. Co vám budu povídat, moc mě mrzí, že na něm hrát nebudu a našemu týmu nepomůžu - ještě mě ta lítost nepřešla. Ale už spoň trochu už přebolela. Rád bych tedy viděl aspoň nějaký ten zápas osobně z tribuny.

Když jsem minulý týden navštívil kluky na soustředění a seděl jsem s nimi na střídačce jako host při utkáních proti Litvě a Skotsku, tak z různých debat vyplynula myšlenka, že bych během šampionátu mohl přijet do Seefeldu za mužstvem a trochu s ním pobýt. Nevím, jak bych v takovém případě svou roli nazval. Označení za maskota se asi nehodí. Možná bych mohl být něco jako "psychologický X-faktor"...

Jenže nevím, jak se to všechno vyvine. Jsem tři týdny po operaci. Na prvním místě je můj rehabilitační program, který vytvářejí lékaři a fyzioterapeuti v Anglii. Ještě ho ani celý neznám. Mám slíbeno, že ho můžu absolvovat skoro celý v Čechách, ale nemám to ve svých rukách. Jsem limitovaný, pooperační rána se sice dobře hojí, ale nosím ortézu a na každý krok musím vzít do rukou berle. Všechno se podřizuje tomu, abych byl za pár týdnů zase normálním fotbalistou, který trénuje a hraje, abych byl zase pro Arsenal a národní tým užitečný. Skončí EURO a než se nadějeme, je tu další ligový ročník a další kvalifikace. Už bych u ničeho nechtěl chybět.

Chci poděkovat všem, kteří na mě mysleli, když jsem prožíval nejhorší měsíce své kariéry od lednového zranění. Už bych to nikdy zažít nechtěl. Bylo to trápení mezi nejistotou, nadějí, bolestí, psychicky mě to užíralo. Nejsem žádná skleníková kytka, abych se hned hroutil, ale bylo to prostě dlouhé. Byl jsem vděčný za každé vaše povzbuzení. Teď už to snad může být jenom lepší.

Začíná EURO 2008 a věřím, že budete všichni držet našim klukům palce. Neumíte si představit, jak je to důležité z psychologického hlediska. Dává to sílu a současně zvyšuje zodpovědnost.

Budu pořád jedním z nich a nyní i současně jedním z vás.

Díky

Váš Tomáš Rosický